Kapitola .1 (Můj vlastní příběh)
Bylo ráno. Cestička se probudila. „Cestičko vstávat!“ řekla Trněnka. „Musíme jít na výcvik!“ „Už jdu.“ řekla Cestička. „Ale kam pak, kam pak?“ ozvala se Sedmikráska. „Mami nech nás projít.“ řekla Cestička. „To bohužel nemůžu. Jasný měsíc řekl, že učedníci a koťata mají než skončí porada zůstat v doupětech nebo ve školce.“ „Porada? Dneska je porada?“ „Ano.“ „Ale… ale co výcvik?“ „Na dnešek je zrušen.“ „Ale ne! Hvězdný klane prosím tě výcvik dneska musí být!“ „Jak už jsem řekla. Výcvik bohužel nebude.“ řekla Sedmikráska a odešla. „Zkusím poslouchat o čem se tam baví.“ řekla Cestička. „Sedmikráska musí být vykázána!“ řekl Ostrý dráp. „Nesouhlasím. Miluje Ohnivého kožicha a on miluje ji. No a? Co má být?“ řekl Bílý dráp. „Už kvůli Cestičce.“ „A dost!“ řekl Jasný měsíc. „Bílý dráp má pravdu. Už kvůli Cestičce.“ „Ale…“ „Jaké ale?“ „Přece jí musíme nějak potrestat.“ „Ano. To musíme.“ „Ne!“ řekla Cestička. „Ale, ale podívejme se kdo to tu je. Nějaká neposlušná učednice.“ řekl Mechovous. „Cestičko!“ „Mami vždyť to nemůžou!“ „Ale můžou.“ „Ale… ale…“ „Nech to na nás!“ řekl Mechovous. „Ne. Nenechám.“